milujicikurevnik

Jen měsíc nám byl svědkem, když jsme popíjeli planoucí vášeň ze svých rtů. Tu noc, kdy vroucí krev a stoletá vína hřála chtíč našich těl, a duše, které tak něžně šeptaly beze slov. Šeptaly verše o věčnosti, o polibcích záře hvězd, o mokrých prostěradlech a slastných áriích, jenž spolu pěly pohledy našich očí.

Nesluší ti jméno ani důvod, miluji tě nahou, bez pochyb a bez výčitek. Oděna jen v noční košilce a úsměvu na rtech, tou broží, jenž uvrhá příliš mladé muže do rohů prázdných lahví.
buď mou jedinou a poslední, než se opět rozední.
Už se nemusíme bát lásky hynoucí s východem Slunce
vždyť Měsíc nám bude svědkem, když slíbíme si další navždy.
Proto vrať se do mých snů, tak jako již tolikrát.
Noc je tak mladá.



Poslední Český bohém, prokletý básník, ztracený psychonaut plovoucí hlubinami svých snů po boku vzpomínek již tolikrát pohřbených.
Miluji krásná těla, a uctívám krásné duše. klaním se polibkům stébel trávy, slast křtím krví vinných hroznů a absintem. Ve snech bdím, čekajíc na duši, jenž vydá se po mém boku na introvenózní Odysseu za nalezením Nirvany, bez jediného ohlédnutí se zpět.
Jen ke hvězdám, z nichž jsme vzešli, a které budou znovu naším domovem.

Otevřen konverzaci s kýmkoliv : )