Naivka, společnice a literát.

Titulkem by mělo být “Proč tu mám vlastně profil?”, ale parafráze “kurvy, chlast a chlebíčky” mi přišla zábavnější. Proč tu mám ale profil? Z jakého důvodu? Jedním slovem je to ventilace. Ne nutně sexuální, zkrátka ventilace pocitů, potřeb nebo jiných vnitřních mechanismů, které zrovna potřebují ven. Způsob této ventilace se však u mě postupně vyvíjel a ve finále se rozpadá na jednotlivé fáze, kterým se chci dále věnovat.

V první fázi, tedy někdy těsně po 18. narozeninách na mém prvním profilu, jsem byl toho názoru, že si zde založím profil a budu každý týden, ne-li den, obšťastňovat jinou ženu, protože tu na mě čekají. Zkrátka ventilace ryze sexuální. Nejjednodušší a bezpracně zajištěné povyražení. Jsem přeci na erotické seznamce, ne? Chyba lávky, kamaráde, z desítek tisíc uživatelů je zde opravdových žen mizivé procento, které jistě už své nápadníky má. Po rychlém vystřízlivění a seznání, že na tenkrát osmnáctiletého kluka tady není nikdo zvědavý, jsem z naštvaní první profil smazal a tuto stránku nenavštěvoval. Ego a ješitnost čerstvě dospělého je po pár letech věcí nepochopitelnou, i když s přihlédnutím k mému vývoji spíš úsměvnou.

Ve druhé fázi, rovněž potřeby ryze sexuální ventilace, po založení druhého profilu, jsem při škole měl občas dlouhou chvíli proloženou pocitem přetlaku tam dole. Testosteron a časté noci nad učením měly za důsledek, že moje libido bylo na svém maximu. Po první fázi jsem však neměl náladu nikoho uhánět a v reálném životě jsem byl sice sexuálně aktivní, ovšem nikoli zdaleka tak, jak bych chtěl. Tak jsem se vydal cestou hledání poskytovatelek nejstaršího řemesla. Co může bylo jednodušší? Jak já bych si teď nafackoval.
V první řadě je třeba uvést, že místní profily společnic jsou často stejně opravdové, jako vůle vstávat po náročném víkendu, neboť někteří brkhoniči tahají z potenciálních klientů jejich fotky schovávajíc se za červený nick.
V druhé řadě je třeba uvést, že i když se za profilem skrývá žena, dost často jsou její fotky v profilu slušně řečeno ilustrační. Buď jsou staré, přes míru upravené nebo rovnou stažené z internetu.
Ve třetí řadě je tu cenová politika. Samozřejmě, pokud zájemci dávají těmto harcovnicím částky vyšších tisíců za hodinu, je to jejich věc. Ale že by mi přišlo rozumné dávat za takto zbytnou službu horentní sumy, to ne. Aniž bych chtěl znít přehnaně namyšleně, tak jsem to ani nikdy úplně nepotřeboval, že bych musel nutně hledat placenou lásku a vydávat za to nesmyslné částky. Navíc po dobu hledání, rozuměj při studiu, jsem měl beztak holou prdel, takže bych měl zhruba na tři minuty času typické ukázky “jsem luxus, který si jen tak někdo nemůže dovolit”. Zhruba jako Honzík v Kameňáku.
A v neposlední řadě tu jsou drogy. Za svou “kariéru”, asi pěti úspěšných návštěv, jsem se musel opakovaně otočit poté, co mi otevřela prakticky troska se zuby jako františky. Osobně drogy nesnáším, takže představa, že zaplatím jejich uživateli, je mi krajně odporná. No a abych to uzavřel, když jsem v průběhu zhruba dvou tří let podnikl oněch zhruba pět úspěšných návštěv, měl jsem prakticky ihned po orgasmu “post nut clarity”. Tímto se omlouvám každému češtináři, ale český ekvivalent mě nenapadl. Zkrátka a dobře ani placený sex není pro mě.

Tím se dostáváme ke třetí fázi. Třetí fáze je literární a sdílná. Už se netoužím ventilovat každý den s jinou milenkou, placený sex mě nakonec taky neoslnil a přeci jenom potřebuju občas vypustit páru a vypsat své pocity. Sice vzhledem k tomu, že mé údaje jsou aspoň moderátorům známy, nejsem úplně anonymní, ale budu doufat, že dokud budu chtít, budu se moct ventilovat takhle, sám schován za jedním z tisíců modrých profilů bez ověření. Literárním způsobem na erotické seznamce. Nešukat a psát. Možná to zní absurdně, ale tohle je druhý blog, který píšu, první jsem zveřejnil včera a světě div se, pomohlo mi to vyčistit si hlavu. Pochybuju, že budu psát jeden příspěvek co 24 hodin, to by mě ani nebavilo, ovšem teď je tohle psaní pro mě něco nového a zas cítím potřebu sdílet nějaké téma s těmi pár čtenáři zde.

No a bude čtvrtá fáze? Nevím, nemyslím si to. Je mi fuk, jestli moje příspěvky někdo přečte, tím méně mě zajímá počet lajků nebo případné negativní komentáře. Prozatím mi dělá dobře, že můžu svoje pocity a děsně dlouhé slinty sdílet veřejně. To mi pro ventilaci stačí. Alespoň prozatím.